Čína, náš soused - Helmut Schmidt, Frank Sieren

Rozhovor s Helmutem Schmidtem - Nakladatelství DOPLNĚK

Na jaře roku 2005 jsem seděl ve své hamburské kanceláři s německým novinářem žijícím v Číně Frankem Sierenem, dopisovatelem časopisu Wirtschaftswoche. Chtěl se mnou hovořit o Číně a na závěr navrhl, abychom vydali knihu o Číně, jež by vycházela z našeho dlouhého rozhovoru. Trvalo několik měsíců, než jsem k tomu dal svůj souhlas. Nejdříve jsme spolu - pan Sieren a já - celé čtvrtletí, mnoho dnů od rána do večera, rozmlouvali o Číně, pak jsme záznam redigovali a vytvářeli větší tematické celky. Na členění navržené panem Sierenem jsem měnil jen málo.

Během redakce se přezkoumávala některá data a fakta, a kde to bylo nutné, upřesňovaly se mé údaje, neboť ani ten nejlépe připravený nedokáže správně uvádět všechny detaily. Zmiňuji se o tom, aby snad některý čtenář nezískal nesprávný dojem, že mé znalosti o Číně jsou v každém bodě přesné a obsáhlé.

Abych rozhovory s Mao Ce-tungem, Teng Siao-pchingem, Čao C´-jangem a Ťiang Ce-minem reprodukoval pokud možno nezkresleně, použil jsem záznamy, které tehdy pořídili moji spolupracovníci. Na několika místech jsem zařadil citáty z těchto protokolů. Rozhovory uvedené v této knize probíhaly po tři desetiletí, během nichž jsem se setkával s mnoha falšími čínskými vedoucími představiteli, kteří na mne zapůsobili, jako byl někdejší ministerský předseda Ču Žung-ti.

Za důležité podněty děkuji svému dlouholetému partnerovi v rozhovorech Chuang Chuovi, čínskému ministrovi zahraničí v letech 1976-1982, a Mej Čao-žungovi, čínskému velvyslanci v Bonnu v letech 1988-1997. I když jsem dosud nepoznal současného šéfa strany, prezidenta Chu Ťin-tchaa, a jen dvakrát se krátce setkal s ministerským předsedou Wen Ťia-paem, publikované rozhovory dokládají, jak výrazně se v průběhu třiceti let změnily zájmy a hlediska čínských vůdců.

Návrat k roku 1975, jímž začíná tato kniha, umožní čtenáři - jak dofám - nejlépe ocenit hlubokou zahraničněpolitickou i vnitropolitickou proměnu, jež se od té doby v Číně udála. V druhé a třetí kapitole se pokoušíme blíže vysvětlit zahraničněpolitické zájmy a chování Číny a srozumitelně objasnit vnitřní problémy tohoto obřího státu. Ve čtvrté kapitole pak zdůrazňujeme konfuciánskou tradici. Podle mého soudu lze totiž porozumět životodárné síle čínské kultury jen tehdy, pochopíme-li její konfuciánský základ. Výhled načrtnutý na závěr nemůže sloužit jako předpověď čínské budoucnosti, spíše nám Evropanům připomíná, abychom v budoucnu Čínu pečlivě studovali a lépe ji chápali. Čtenář uvidí, že Frank Sieren a já se při hodnocení čínského vývoje v mnoha bodech rozcházíme.

Kdyby se našich rozhovorů zúčastnil Japonec, objevily by se v zahraničněpolitické kapitole rozpory, a pokud by byl přítomen Američan, pravděpodobně by kromě toho ve vnitropolitické kapitole rozhodně odmítl mé pojetí a za největší čínský problém by označil otázku lidských práv a demokracie.

Rád přiznávám, že s vydáním této knihy spojuji velkou naději. Doufám, že se Čína před očima čtenáře objeví jako stát s více než tři tisíce let starou kulturou, která se nepřetržitě vyvíjela, během Mao Ce-tungovy kulturní revoluce byla jak se zdálo, témeř zničena a dnes zažívá neuvěřitelný vzestup. Občas zjišťuji, že se čínské kultuře neprojevuje náležitá úcta - mnohdy z neznalosti, ale také z naprosté arogance.

Můj respekt vůči Číně vzrostl v posledních desetiletích, kdy jsem ji dvanáctkrát nebo patnáctkrát navštívil, také proto, že jsem mezitím získal lepší přehled o dějinách a kultuře této země, než jaký jsem měl v sedmdesátých letech. Rád bych čtenáři zprostředkoval znalosti, které jsem získal v uplynulých desetiletích. (Chronologie  připojená k textu má usnadnit přehled alespoň o těch nejdůležitějších etapách čínských dějin.)

Doufám také, že přispěji k tomu, abychom o Číně přemýšleli bez povrchního přesvědčení o vlastní morální a politické nadřazenosti. Mnozí Evropané přejímají americké předsudky, posuzují Čínskou lidovou republiku negativně a adresují Číňanům morální výtky. Také někteří němečtí publicisté a politici se domnívají, že se Čína musí konečně demokratizovat. Neuvědomují si, že dějiny 20. století nás Němce nejméně opravňují k tomu, abychom čínskému kulturnímu národu udělovali morální lekce.

Zásada nevměšování do vnitřních záležitostí suverénních států jistě nevylučuje kritiku jejich chování. Pokud by se však taková kritika měla změnit v zaryté nepřátelství nebo vyvolávala strach, pak by to mohlo ohrozit mír. Rád bych přispěl k tomu, abychom se stali vnímavějšími.

Co vlastně v Evropě víme o duchovních, politických a hospodářských dějinách čínského národa? Víme, že to byly v neposlední řadě imperiální koloniální mocnosti Západu, které v 19. století způsobily úpadek Číny - stejně jako to v první polovině 20. století učinilo Japonsko ? Co vlastně víme o konfucianismu, co víme o tom, jak dalece až do dneška určuje čínský styl života?
Číňané mohou brát vážně jako partnera pro dialog jen toho, kdo o Číně a jejím dlouhodobém vývoji něco ví.

Rád bych čtenářům ozřejmil, že Čína v žádném případě nezavinila dnešní hospodářské a sociální problémy západní Evropy. V evropské veřejnosti stále znovu vzbuzovaný dojem, že Čína jako nový člen globálního světového trhu ohrožuje naše pracovní místa a náš blahobyt, je falešný. Protože Evropa - a také Německo - by byla jistě schopna snížit svou vysokou a strukturálně podmíněnou  nezaměstnanost, jak dokazuje Irsko, Rakousko a všechny skandinávské státy.  Že se Číně přisuzuje vina za hospodářské a sociální problémy západní Evropy a že se představuje jako rušivý faktor, kontrastuje se snahou určovat, co je pro Čínu politicky a společenky správné. Západ, který propaguje svobodu obchodu, musí rozvojovým zemím - a tím i Číně - přiznat právo dát jim skutečně příležitost k tomu, aby se na světovém trhu představily s vlastními výrobky a podílely se na něm.

Doufám, že čtenáře povzbudí naše otázky a odpovědi k tomu, aby se o Čínu dále zajímal. Aby se zabýval naším novým velkým sousedem, jehož budoucnost bude s tou naší spjata těsněji, než si to dnes mnozí Evropané představují. Zároveň doufám, že moji čínští a japonští přátelé přijmou zde předložené kritické reflexe jako přátelské podněty.

Helmut Schmidt, Hamburg, červenec 2006

Helmut Schmidt (* 1918) je známý německý sociálnědemokratický politik, který stál v letech 1974 - 1982 v čele západoněmcké vlády jako spolkový kancléř. Od roku 1983 je spoluvydavatelem  prestižního týdeníku Die Zeit. Napsal také řadu prací, mezi čtenáři uspěly zvláště knihy rozhovorů, jež s ním vedli přední evropští novináři.

Frank Sieren (* 1967) je německý novinář, který žije od roku 1994 v Pekingu. Svými publicistickými články, ale také knihami a filmovými dokumenty o soudobé Číně si vydobyl věhlas jednoho z jejich nejzasvěcenějších znalců.